STARÁ DOBRÁ RUČNÍ PRÁCE + NIRVANA.CZ + JIMI HENDRIX FOREVER
STARÁ DOBRÁ RUČNÍ PRÁCE
BIO:
Na začátku roku 1984 se v Přerově (jak říkají místní androši - Vepřově) v hospodě Městský dům sešly tři máničky a dohodly se, že založí hudební skupinu. Těmito třemi mladými muži byli Libor Stržínek, Ladislav Topič a Pavel Komínek. Stržínek býval frontmanem skupiny WSO(Working Saturdays And Overtimes), hrající repertoár Wire s českými texty a Topič hrál na baskytaru se skupinou Parazit. Právě z ní si při přivedl svého spoluhráče, kytaristu Jaroslava Matušenka. Dalšími členy bandu se stali (samozřejmě kromě Komínka, který se stal druhým vokalistou vedle Stržínka) R. Přecechtěl (ds) a kytarista Leo „Irčan“ Miklenda.
První vystoupení této formace se odehrálo v Císařově, kde vystoupila pod názvem Volné sdružení a zahrála asi pět skladeb. Aby hudebníci koncert ozvláštnili, využívali různé rekvizity a převleky. Koncert nakonec dopadl dobře, ale skupina ztratila zkušebnu a část souboru odešla (Přecechtěl přestal mít zájem hrát a Matušenko odešel k zábavové kapele).
Přerovské máničky se tedy zabavily jinak - happeningy. Asi nejznámějším z nich bylo vytvoření „Uličky nové vlny“ (právě probíhal pogrom na novou vlnu a bolševikem nově dosazená redakce prznila hudební časopis „Melodie“), kdy se mládenci pod rouškou noci sešli a pomalovali jednu úzkou uličku nápisy jako třeba „Jazz sekci nedáme“, „Pražský výběr“, „Punk“, „R.I.O.“ atd.
Skupinu zachránil až Komínkův známý Franta Hrubý. Nabídl jim zkušební místnost a sebe na místo bubeníka. Tehdy vznikla druhá sestava kapely, jež se pojmenovala Stará dobrá ruční práce. Název vymyslel Stržínek, že prý to dobře zní. Nato byla vyrobena kvanta propagačního materiálu, označující styl kapely jako „hyper pop“, což však určitou dobu nešlo zachmuřeným androšům příliš pod vousy. Stará dobrá se totiž od většiny skupin undergroundové scény lišila vtipným nadhledem hraničícím až s šaškovstvím.
První vystoupení souboru proběhlo v listopadu 1984 na kolejích v Ostravě, kde se hudebníci předvedli namalovaní v šílených převlecích a s komickými rekvizitami, které pak vydržely po celou dobu trvání Staré dobré (používaly se např. holenní kost, plynová maska, samopal, blikající brýle atd.). Bohužel bubeníka F. Hrubého toto vystoupení stálo studium na VŠ (Stb pracovala v těchto případech velmi rychle).
V roce 1985 ho vyměnil za bicími již stálý bubeník Ivo „Měch“ Politzer (ex-Gorinič) a Hrubý pak se skupinou hrál příležitostně na perkuse. Na konci roku pak ještě odešel L. Topič. Přestože měl v kapele hlavní slovo a přinášel nejvíce hudebních nápadů, hudba Staré dobré mu připadala stále dosti nedodělaná a ani se mu nechtělo příliš koncertovat. A tehdy začaly ony věčně se táhnoucí problémy s postem baskytaristy. Místo něj přišel Láďa „Pospa“ Pospíšil, ale ten si snad zahrál jen na jedné akci a byl pro svůj nezodpovědný přístup (chlastu příliš) vyměněn olomouckým basákem Bobem Konečným.
V té době také sílil tlak Stb na kapelu, neboť posluhy Moci nejvíce na Staré dobré děsilo, že je humorná a svým tepavým klaunstvím si dělá „prdel z režimu“. Proto se soubor obrátil na Jazzovou sekci, ale ta mu příliš pomoci poskytnout nemohla, neboť sama byla perzekuována a ve vzduchu již byl cítit onen neslavný proces. „Zub“ Vlček alespoň kapelu pozval na první Rockfest, ale vzhledem k pozdě poslaným materiálům k vystoupení Staré dobré v Paláci kultury nedošlo.
V roce 1988 odešel zakladatel P. Komínek (stále více se věnoval svému androšskému magazínu Mašurkovské podzemné a navíc ho hraní přestalo bavit) a také basák Bob Konečný (zároveň působil v olomouckém industriálu Moderní doba). Na chvilku se vrátil F. Topič, ale vzápětí ho vystřídal Pospa (ten později hrával coby kytarista u androšského hard rocku Černý penicilin).
V roce 1989 konečně došlo k natočení materiálu SDRP na kazetu, která dostala název „It´s Only Pop“, ovšem ze zakládající sestavy už zbyli pouze Stržínek a Miklenda. Na bicí tu hrál Měch a na basu Pospa. Komínek a Topič se nahrávky zúčastnili jen jako hosté. Podzemní publicista Gráf napsal o kazetě v Mašurkách (1989): „Písničky - to je základní znak hudby Staré dobré v časech rozbujelého, víceméně nápaditého českého rockového ´konstruktérství´. Logickým důsledkem ´písničkářství´ je potom i lidovost tvorby Staré dobré. Dá se zpívat s sebou na koncertě, v hospodě, v práci i u táboráku. Lidovost písniček SDRP vystihuje i orientace skupiny na ´hyper pop´. Ne lidovost televizní, rozhlasová, či ´týmová´, ale lidovost Jima Čerta, Hrabala, lidovost hospod se všemi těmi kecy, žvásty, klípky, v jádru ukrývajícími vždy to pravé ořechové - vlastní myšlení, názor v opozici k ohlupující vůkolní mase tzv. reality.“
Jak tedy charakterizovat hudbu Staré dobré? Dejme slovo podzemnímu publicistovi Rosťovi „Oslovi“ Bezděkovi, který napsal v Oslích uších (1989 - zkráceno): „Bomba pop music! Namísto těžkopádného zvuku bučících saxofonů a pohřebního bubnu, jak bývá neblahým androušským zvykem, se z prken pódií jež znamenají jen samé průsery, hrnul svérázný hybrid šaškovského hard rocku, rock´n´rollu, popu, stojící pevně na zemi a zespodu jakoby podmázlý punkovým mýdlem. Folk, regé, bláznivá samba i parodie dechovkářského křupanství, to vše k tomu také patřilo… Expresivní projev dvou frontmanů, doplněný nejrůznějšími rekvizitami, poskytoval dokonalou podívanou. Nápady, vtip a um vytvářely kus dobré zábavy, takové, kterou nám ministr kultury ČSR ani Ein Kessel Buntes poskytnout nemohli.“
V roce 1989 došlo ke krátké spolupráci a prolnutí členů SDRP s kroměřížskou skupinouKnappank, ale „vznikl“ z toho pouze rozpad Staré dobré. Na jedné akci se pohádali Stržínek s Miklendou a to byl konec. Po čase se Miklenda objevil v souboru Taneční orchestr rozhlasu po drátě a Stržínek s Měchem se pokusili znovu postavit Starou Dobrou, což se jim víceméně podařilo a skupina pak pokračovala až do poloviny 90. let.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Video:
němý 8mm film z Vánočního koncertu Staré Dobré v Přerově (1984, vlastní Leo Miklenda), 8mm film ze Zabíjačky se Starou dobrou a Sudu se Starou dobrou (pol. 80.let, vlastní Leo Miklenda), video z undergroundové akce v Kamenci u Rožnova (1986, mj. koncert Staré dobré, vlastní Josef Kolařík)
- Audio:
„Dnes v Obědné je svatba“ (1986, mj. koncert Staré dobré, Klikotoč records)
„Olomouc vol. 2“ (1986, několik písní z koncertu Staré dobré)
„Olomouc vol. 3“ (1986, mj. koncert Staré dobré)
„Czechoslovak Amateur Rock Scene 80´ Vol. 4“ (STCV 1987, Stará dobrá písně „Lady punk“, „Včera jsem čet denní tisk“, „Cizina, je pro tebe zavřená“)
„Dříteč 88“ (1988, mj. i písně Staré dobré)
Stará dobrá ruční práce: „It´s Only Pop“ (1989, Klikotoč records)
Na akci mohou být pořizovány fotografie nebo audiovizuální záznamy. Svou účastí dáváte najevo svůj souhlas s focením a nahráváním vaší osoby. Fotografie a videa mohou být následně použity k další propagaci pořadatele